Kategorie
    Značky
      Blog
        Produkty
          Nenalezeny žádné produkty.
          NovinkyZnovu skladem
          Uživatel
          Menu

          Jakou „devítku“ na obranu

          Jakou „devítku“ na obranu
           Tomáš Prachař  Tomáš Prachař
          Tomáš Prachař 
          30.12.2024
          Otestovali jsme výběr pěti střel se zvýšeným ranivým účinkem v kombinaci s nábojem 9x19 mm luger: Berry’s HHP, Nosler ASP, Sierra JHP, Barnes TAC-XP a S&B SP.

          S částečným uvolněním pravidel kolem používání nábojů se „zvýšeným ranivým účinkem“ pro účely obrany náš trh postupně zaplavila široká nabídka takového střeliva ať už toho továrního, tak i samotných střel určených k přebíjení. Jakou ale vybrat?


          V tomto článku jsme se rozhodli otestovat výběr pěti střel se zvýšeným ranivým účinkem v kombinaci s nábojem 9x19 mm luger; tři s dutinkou a olověným jádrem ve složení Berry’s HHP, Nosler ASP a Sierra JHP, jeden monolit Barnes TAC-XP a klasický poloplášť S&B SP. Nejde ani zdaleka o vyčerpávající výčet všech možností, ale reprezentativní průřez toho, co současný trh může pro přebíječe nabídnout.

          Všechny náboje jsem přebil s dodržením standardní délky zkompletovaného náboje a s výkony nějakých 10% pod maximálními tlaky. Ukázalo se ovšem, že pro zbraně s těsnější komorou to chce trochu hlubší usazení, pro spolehlivé cyklení. Můj Ruger MAX-9 vystřelil všechny náboje bez nejmenších problémů, ale kolegův H11, který má citelně „mlsnější“ komoru, už měl problémy se střelami Barnes, Nosler i Sierra. Prostě se chytaly o vývrt před úplným dovřením závěru. To šlo jednoduše vyřešit hlubším usazením střely, ale je to na úkor výkonů. V „devítce“ není moc místa a střely s dutinkou jsou přitom zákonitě o něco objemnější, než RN celopláště. Když musíte ještě zasouvat střelu, tak pak přicházíte o dost výkonu. Pro příklad, Sierra potřebovala zasunout na celkovou délku náboje 28,2 mm, tedy o 1,5 mm pod standard, aby v H11 vše řádně fungovalo.

          Úvodní foto: testované střely s krabičkami


          Průběh testu

          Pokud jde o střelecký test, tak jsem náboje letmo vyzkoušel v Ruger Carbine a všechny zásahy jsem dostal do kruhu o průměru 10 cm na vzdálenost 25 m a to aniž by nějaký z nich výrazně uhýbal od nástřelného bodu. Vzhledem k tomu, na jaké vzdálenosti a jakými zbraněmi jsou sebeobranné situace obvykle řešeny, tak jsem se přesností dále nezabýval a přešel jsem k testu toho, jak se střely chovají stran průbojnosti a deformace. Korektně by se na to měl používat balistický gel, ale ten má několik podstatných limitů; je drahý a/nebo komplikovaný na výrobu v řádné kvalitě, jeho vlastnosti se silně odvíjejí od teploty a každá střela potřebuje svůj čerstvý blok. Navíc je vypovídací hodnota závislá také na tom, jestli by při zásahu došlo k průstřelu kosti.

          Rozhodl jsem se proto test provést na daleko dostupnější, méně citlivé a opakovaně použitelné modelářské hlíně. Střelba byla vedena ze vzdálenosti 3 metry do bloků o rozměrech zhruba 20x20x30 cm (dva za sebou). Následně jsem blok rozkrojil, změřil hloubku penetrace, zhodnotil střelnou dutinu a vyjmutou střelu. Poté jsem palicí bloky „recykloval“ do zhruba původního tvaru a test opakoval s novou střelou. Zde je třeba vypíchnout, že velikost dutiny přesně neodpovídá dočasné a už vůbec ne permanentní dutině ve skutečné tkáni, ale porovnání všech pěti testovaných střel vedle sebe, dá čtenáři rámcovou představu o tom, co od nich očekávat.
          Ještě pro lepší představu, zkoušel jsem i klasickou celoplášťovou střelu o váze 124 gr. Ta dokázala prostřelit všech 60 cm hlíny a to úzkým kanálem s největším průměrem kolem 7 cm a zastavil se až ve vrstvě knih, kterou jsem měl připraven jako doraz. Dlužno dodat, že jsem bloky nekryl žádným oblečením. Lze se setkat s názorem, že tlustá vrstva tkaniny dokáže „ucpat“ dutinku a ta se pak nechová korektně. Osobně se kloním k názoru, že to nemá větší než zanedbatelný vliv, ale u střely Sierra jsem to letmo zkoušel mimo hlavní test s pětkrát přeloženou látkou z trička a nezpozoroval jsem nějak výraznější rozdíly. Je to ale sporná záležitost.

          Srovnání střel před a po výstřelu do bloku hlíny, zleva: Barnes TAC-XP, Berry’s HHP, Nosler ASP, Sierra JHP a S&B SP

          Nyní se podívejme na jednotlivé střely. Výkony jsou vždy udávány v kombinaci s prachem Vectan BA ½ a pistolí MAX-9 s 81 mm dlouhou hlavní.


          Sierra JHP

          Začneme Střelou JHP od renomované muničky Sierra. Ta váží 125 gr, prodává se po krabičkách po stovce, stojí 11,5 Kč/kus a 5 gr prachu ji udává rychlost 296 ms a energii 354 J. Rozměrná dutinka má odhalené jádro a okraje jsou opatřeny „nástřihy“ pro lepší deformaci. Chování střely v hlíně bylo zajímavé. Soudím, že došlo k okamžité deformaci, protože hned za vstupem se skvěla maximální velikost dutiny o průměru cca 10 cm, která se postupně 20 cm zužovala. Celková penetrace bylo něco málo přes 30 cm. Zdeformovaná střela vážila 88 gr, takže přišla o nezanedbatelnou část své hmoty, ale udržela se více méně pohromadě.

          Výsledek testu střely Sierra JHP


          Výsledek testu střely Nosler ASP

          Nosler ASP

          ASP, neboli „Assured Stopping Power“ je konstrukčně to samé, co Sierra, tedy JHP ale má menší dutinku a nižší váhu – 115 gr. Opět jde o velice kvalitní střelu, což koresponduje s cenou 9,2 Kč/kus v balení po 250 kusech. Rozměrová úspornost mě umožnila použít navážku 6 gr prachu a tím dosáhnout rychlosti 337 m/s a energie 423 J. Pokud jde o devastaci cíle, tak ASP je věrná svému jménu. Hned za vstřelem došlo k vytvoření obrovské dutiny o průměru přes 15 cm, kterou bych jednoduše popsal jako „násilnou“. Hloubka penetrace byla celkově 27 cm z toho druhá polovina v poměrně úzkém kanálu. Vylovená střela držela pohromadě jen tak tak a zachovala si 92 gr své váhy.


          Barnes TAC-XP

          TAC-XP je monolitická měděná střela bez obsahu olova o váze 115 gr. Přes svou relativně nízkou váhu jde vzhledem k použitému materiálu a rozměrné dutině o velice rozměrnou střelu, která ubírá ze spalovacího prostoru a tedy i z výkonu. 4 gr prachu ji dokáže udat rychlost 294 m/s a energii 318 J. S cenou 27,5 Kč/kus jde o nejdražší střelu z našeho testu a prodává se v balení po čtyřiceti. Dle výrobce si střela zachovává svou trajektorii i po průstřelu překážky a je náchylná k masivní, uniformní expanzi a zachování váhy, což mohu potvrdit. Zachycená střela vážila 114,8 gr, tedy prakticky beze ztrát. Hloubka penetrace byla kolem 25 cm s masivní dutinou rozvíjenou těsně po vstupu s 10 cm v nejširším místě.

          Výsledek testu střely Barnes TAC-XP


          Výsledek testu střely S&B SP

          S&B SP

          Jde o klasický poloplášť o váze 124 gr s olověným odhaleným jádrem a zakulacenou špičkou. Stojí lidových 5,8 Kč/kus, prodává se po 100 kusech a 5 gr prachu jej dokáže rozpohybovat na hodnoty 305 m/s a 372 J. Z testovaných střel překvapil nejvíce, ovšem v negativním slova smyslu. V hlíně se spíše než jako poloplášť choval jako průbojná střela. Po nějakých 25 cm došlo k vysvléknutí a zastavení pláště, zatímco jádro se zastavilo až na 50 centimetru a to s minimální deformací. Použitá slitina je zkrátka moc tvrdá a s rezervou bych bral i prohlášení výrobce o malé odrazivosti. Je sice trochu nefér porovnávat deformace polopláště proti dutinkám, ale střelu rozhodně nemůžu doporučit k sebeobraně.


          Berry's HHP

          Zkratka HHP u těchto 124 gr těžkých střel znamená Hybrid Hollow Points. Jde o nikoliv obvyklou kombinaci masivního olověného jádra s vytvarovanou dutinkou, která je navíc „nastřižena“ pro lepší deformaci. To vše je galvanicky pokovené tlustou vrstvou mědi. S 5 gr prachu jsem dosáhl rychlosti 291 m/s a energie 340 J. Jde o nejlevnější střelu v našem testu, pouze 4,6 Kč/kus v balení po 250 ks. Bohužel, jak mám jinak střely Berry's rád v normálních sportovních variantách, tak tato obranná zklamala. Došlo k jejímu kompletnímu rozpadu, nejtěžší část – zmačkaný plášť s trochou olova uvnitř, vážila 56 gr. Střela se přitom pohybovala v nižších než doporučených rychlostech (320 - 350 m/s). Penetrace 16 cm, dutina o maximálním průměru 12 cm.

          Výsledek testu střely Berry’s HHP


          Verdikt

          Pokud jde o retenci váhy, míru a konzistenci deformace, tak bych se klonil ke střele TAC-XP. Sráží ji ale vysoká cena, s přebíjením si je třeba trochu vyhrát a lze se domnívat, že pokud netrefíte, tak střela bude mít vysokou odrazivost. S&B HP naprosto propadla a Berry's HHP sice vytvořila pěknou dutinu aniž by hrozilo, že případného agresora prostřelí, ale míra jejího rozpadu je poněkud diskvalifikující faktor. Sierra si dle mého vedla znamenitě, ale střela je tvarovaná tak, že pro většinu zbraní bude potřebovat hlubší usazení. Ještě o něco lepší výsledky v cíli bych přisoudil střelám Nosler ASP, tedy o trochu nižší, ale pořád více než dostatečnou penetraci a o to větší a agresivnější střelný kanál. Navíc je ASP trochu levnější. Za mě jde o vítěze.

           

          Všechny uvedené střely si můžete zakoupit v obchodě STROBL.CZ s.r.o. Více informací naleznete na strobl.cz

           

          Zdroje fotek: Archiv autora

          Autor: Tomáš Prachař

          Článek původně vyšel v časopise Lovec od Extra Publishing

          Košík obsahuje nepovolené položky

          Košík je prázdný

          Zobrazit košík

          Zboží bylo přidáno do porovnání

          Prosím čekejte...
          Objednávku nelze dokončit, zkuste to prosím později