Specialista na srnčí
Vyzkoušeli jsme střelu ID Classic od muničky RWS, která by měla být ideální volbou na odlov srnčí a jiné lehčí zvěře. Jak si ale vedla v praxi na střelnici i v revíru?
RWS ID Classic je nejen na první pohled zajímavá střela neobvyklé konstrukce, ale má také pohnutou historii. Ta sahá až do přelomu 10. a 20. let minulého století, kdy munička Brenneke uvedla na trh střelu TIG (Torpedo Ideal Geschoß) s charakteristickým torpédovitým tvarem, což je obsaženo i v názvu. Střela si získala oblibu lovců a Brenneke ji vyrábí dodnes. V roce 1972 byla na základě licence umožněna její výroba u muničky RWS, která s nimy osazovala náboje ze svého portfolia. Spolupráce pokračovala až do roku 2006, kdy Brenneke odmítla licenci prodloužit. RWS ale pokračovala ve výrobě dál, jen změnila název na ID Classic. Následovala žaloba a poněkud zákulisní urovnání. Výsledek je ale ten, že RWS může pokračovat ve výrobě. Proto občas někdo z lovecké veřejnosti o střele stále referuje jako o TIG a častá je i otázka která z nich je lepší. Tuhle debatu ale v článku necháme stranou a zaměříme se na to, co vlastně stoletá střela může dnešním lovcům nabídnout?
Dvě jádra
Na dobu vzniku jde o konstrukčně odvážnou střelu, která má hned dvě jádra. Obě jsou ze slitiny olova, ale zatímco to přední je měkké, tak zadní vykazuje podstatně vyšší soudržnost a současně je pevně navázané na plášť. Ten je vyroben z měkké oceli potažené silnou vrstvou niklu, který by měl snižovat opotřebení hlavně. Plášť se směrem ke špičce ztenčuje za účelem kontrolované deformace. Zařazením jde o poloplášť s odhaleným předním jádrem. Špička je tvarem někde na půl cesty mezi ostrým „spitzerem“ a zakulaceným RN. Kvůli tvaru a nevelké sekční hustotě ovšem střela nedosahuje nijak závratných hodnot stran balistického koeficientu. V případě kalibru .308 jde o slabých BC 0.303. Na plášti najdeme výraznou střižnou hranu, drážku, do které lze při přebíjení zaškrtit okraj nábojnice a to vše je zakončeno netradičně tvarovanou „torpédovou“ zádí, která má za úkol poskytnout střele dodatečnou stabilizace při střelbě na delší vzdálenosti.
Idea za dvojitým jádrem je taková, že při průletu tkání se přední měkké jádro ochotně zdeformuje a tak cíli předá dostatek energie, zatímco zadní jádro zůstane navázané na plášť a svou vahou protlačí sestavu hluboko do komory. Střela se vyrábí v relativně skromné paletě variant, konkrétně v ráži .308 ve váze 150 gr, .323 „osmička“ pak váží 198 gr a .284, tedy „sedmička„ je pak k dispozici ve dvou váhách; 162 a 177 gr. Nic moc výběr, ale když pomineme kalibry .243 a .264 tak jsou všechny hlavní zastoupeny. Je to ovšem trochu škoda, protože ID Classic se zvláště hodí na slabší kořist a tam dává kombinace s menším kalibrem rozhodně smysl. RWS má ve svém portfoliu jak samotné střely, tak i tovární náboje, kterým je vyhrazen samostatný box. Střela je určena na lov střední a lehčí zvěře. Ideální na srnčí a slabší černou zvěř. Na vzrostlého divočáka, nebo třeba trofejovou vysokou a mufloní zvěř už nejde o to pravé ořechové.
Nejde sice o vysloveně „sniperskou“ střelu, ale náš střelecký test prokázal, že má rozhodně potenciál k více než slušné přesnosti.
Vyrážíme na střelnici
Já jsem měl možnost v praxi vyzkoušet variantu v kalibru .308 a váze 150 gr, kterou jsem si přebíjel do náboje .308 Win. Pokud jde o přebíjení, tak vás nečeká žádná záludnost. Snad jen, že plocha o kterou se může opírat krček je docela krátká, takže to trochu omezuje možnosti stran hraní si s optimální zásuvnou délkou. Špička se při přebíjení ani při běžné manipulaci nedeformuje. Vyzkoušel jsem tři konfigurace a to ve dvou navážkách prachu Lovex D073-06 a dvou hloubkách usazení střely. Nejvyšší přesnosti jsem dosáhl s navážkou prachu 46,5 gr v kombinaci se standardní hloubkou usazení 71,1 mm, což v kombinaci s komorou mojí zbraně dělá „jump“ lehce přes 1 mm. Podle výstupu z programu GRT střela dosahuje rychlosti 797 m/s a energii 3 086 J. Počasí na střelnici bohužel neumožňovalo rychlost přeměřit v praxi, ale ze zkušenosti se zvoleným prachem soudím, že bude o několik málo procent vyšší než výstup z programu.
K testům jsem použil kulovnici Ruger American Predator s 457 mm dlouhou hlavní, upnutou do těžké trojnožky a s pažbou podloženou bagem. Pro porovnání, z této zbraně jsem zatím byl s vysoce sladěným střelivem schopen „vymáčknout“ soustřel 18 mm na 100 metrů. Jak si proti tomu vedla RWS? Více než slušně! Soustřel se na vzdálenost 75 metrů vejde do 19 mm (měřeno od středů, série po pěti s odečtem nejhoršího zásahu). To by na standardní stovce dělalo soustřel někde kolem 22-23 mm.
Je třeba zdůraznit, že při rozsáhlejším ladění a s kvalitnějším prachem by se zřejmě dalo dosáhnout o něco málo lepších výsledků. Osobně si však myslím, že střela si ze zbraní sedla nadmíru dobře, což ovšem jak to tak bývá nebude platit pro každého. Projevy při střelbě jsou v normálu (s přihlédnutím ke kratší hlavni). Za zmínku stojí, že díky střižné hraně jsou zásahy v papíru nezvykle čistě „vykousnuté“. O papír nám jako lovcům ovšem tolik nejde, důležitější je, jak si střela poradí s kořistí. Proto jsme vyrazili do revíru.
Střela díky speciální konstrukci ochotně expanduje i při nižší dopadové rychlosti v kombinaci se slabší kořistí.
Tovární „ÍDčka“
Jak jsem nakousl v textu, RWS krom samotných střel také nabízí tovární náboje. Konkrétně jde o 7x57 mm, 7mm Rem Mag, 7x64 mm, 7x65mmR, .308 Win, .30-06, 8x57 JS a 8x57 JRS. Výběr takpotěší zvláště myslivce tíhnoucí ke klasickým středoevropským rážím, ale už ne tak moc třeba příznivce populárních „šestapůlek“. Jde podle všeho o nezáludné a kvalitní (nikoliv však vysloveně špičkové) náboje. Podle údajů výrobce, náboje dosahují standardních výkonů daných ráží. Nezklamou ale ani vysloveně nenadchnout, což se dle ohlasů dá říci i o přesnosti. Pokud jde o cenu, tak třeba náboj 7x57 mm se u nás prodává za 73,8 kč/kus při balení po 20 nábojích (zbrane-tobiasek.cz). Cena pak roste až k 80 Kč/kus u 8x57 JRS.
Tovární náboje 7x57mmR od RWS, sazené střelou ID Classic o váze 162 gr.
Na lovu s „klasikem“
Obecně jde o střelu v měkčím spektru a i proklamovaná soudržnost má své limity. Když s tím střelíte něco velkého a/nebo tuhého, tak střela pravděpodobně bude fragmentovat. Při běžných rychlostech se ID Classic chová podobně, jako typický poloplášť. Při těch vyšších pak při dopadu poněkud „měkne“ a začíná mít tendenci k fragmentaci. Naopak lze pochválit, že při nižších rychlostech a přiměřené velikosti kořisti by se střela měla chovat korektně a vykazovat náležitou deformaci.
Nezbývalo tedy nic jiného, než tato tvrzení ověřit v loveckém praxi. S výše uvedenou konfigurací náboje .308 Win jsem odlovil holou siku o váze kolem 30 kg. Šlo tedy o takřka ideálního kandidáta, u jehož odlovu by střela měla excelovat. Zásah byl veden na vzdálenost necelých 180 metrů. Při letmém výpočtu by se dopadová rychlost měla pohybovat někde kolem 635 m/s. Výstřel byl veden kvůli natočení kusu těsně za plec. Střela prošla hrudníkem, zasáhla srdce a plíce, přičemž došlo k průstřelu. Kus se po zásahu téměř ukázkově zlomil v ohni a než jsem k němu došel, tak nejevil známek života. Úroveň barvení je bez odběhu těžké hodnotit. Vstřel byl téměř neznatelný ani potřísněný barvou, zatímco výstřel už by nějakou tu stopu jistě vytvořil. Úroveň devastace zvěřiny bych hodnotil jako lehce nadprůměrnou. Výstřelová strana byla silněji zhmožděna a otvor rovněž poněkud „násilnější“ Ovšem při bourání jsem nenašel žádný fragment střely.
Při praktické lovecké zkoušce došlo k zlomení v ohni, ovšem za cenu trochu vyššího poškození zvěřiny.
Střela RWS ID Classic kalibru .308 a váhy 150 gr, v celé své charakteristicky tvarované kráse.
Je třeba zdůraznit, že z jednoho odloveného kusu nelze dělat obecné závěry, ale výsledky alespoň rámcově napoví. Pokud shrnu názory těch, co se střelou mají delší zkušenosti, tak terminální efekt je na přiměřenou velikost zvěře hodnocen velice kladně a to i v případě trochu hůře umístěného zásahu. Zvěř se zpravidla láme v ohni, nebo padne nedaleko nástřelu. Průstřel jak kdy. Pokud jde o poškození zvěřiny, tak se názory dosti různí. Někdo si pochvaluje malé poškození bez modřin, jiný používají výrazy jako „brutální devastace“, což bude hodně odvislé na dopadové rychlosti. Na mohutnější zvěř ale střele rychle dochází dech a pro dobro zvěře je to lépe nepokoušet.
Střelu lze obecně hodnotit v souladu se zaměřením jako dobrou volbu na lov lehčí zvěře, především srnčího, nebo odstřel mladých kusů černé zvěře a samozřejmě jakékoliv škodné a drobotiny. Chybějící univerzalitu na případný odstřel něčeho většího ale bude nemalá část lovců postrádat. Krom toho střelu nelze moc doporučit v kombinaci s vysokorychlostními náboji pro zvýšené riziko fragmentace. Balistický koeficient ani sekční hustota zrovna neoslní a nakonec musíme ještě zmínit otázku ceny. Ta se pohybuje ve vyšší třídě a jedna střela vyjde na 32-37 Kč v závislosti na ráži (prodávají se po balení po 50 kusech). V námi testované variantě .308“/150 gr šlo o cenu 33.5 Kč/kus. To je dost, zvláště v porovnání s jinými střelami stejného určení. Kupříkladu takový Nosler Ballistic Tip Hunting .308“/150gr vyjde na 21 Kč/kus. Na základě vlastní zkušenosti bych jej hodnotil ve všech parametrech o něco málo lépe a současně jde o univerzálnější střelu, která se dá použít i na vzrostlou černou zvěř. Tím se ID Classic pochlubit nemůže.
Zdroje fotek: Archiv autora, materiály výrobce
Autor: Tomáš Prachař
Článek původně vyšel v časopise Lovec od Extra Publishing
Výhody/ nevýhody
+ slušná přesnost
+ dlouhými dekádami prověřená konstrukce
- poměr cena/výkon není nejlepší
- nevelký balistický koeficient
- nehodí se na vzrostlejší zvěř
Náboj .308 Win přebitý střelou ID Classic při porovnání s jednoduchou vojenskou FMJ střelou.