Požíváte kulovnici na takzvaný „big bore“ náboj a přitom by jste rádi přešli z olova na monolitické střely? Na trhu je výběr v daných kalibrech nevelký, ale něco se přeci jen najde. Třeba XPB od muničky Barnes .
Někteří lovci nedají dopustit na takzvané „big bore straight wall“ náboje, tedy takové, jejichž nábojnice nemá zúžený krček a je osazena těžkou střelou s velkým diametrem. Jde třeba o náboje .450 Bushmaster, .44 Magnum, nebo .45-70. Kvůli výrazné balistické křivce nejde o dobrou volbu pro střelbu na delší vzdálenosti, ale výhodou je menší devastace zvěřiny, nižší dosah a odrazivost, což je plus stran bezpečnosti a terminální efekt je zpravidla „instantní“ a ne tolik závislý na dopadové rychlosti, jako u nábojů s krčkem. Není to univerzál, ale třeba na skupinové hony a některé specifické scénáře jde o zajímavou alternativu k současné klasice. Lovci, co by tyto ráže ovšem chtěli párovat s čím dál populárnějšími monolitickými střelami ale nemají moc z čeho vybírat. Výběr většiny monolitů totiž končí u kalibrů .338, zatímco skutečný „big bore“ začíná na kalibru .429.
Na našem současném trhu jsou v současnosti k dispozici pouze střely od renomované muničky Barnes, konkrétně několik vybraných kalibrů řady Banded Solid RN, TTSX a o poznání širší, příbuzné řady TAC-XP a XPB, na které se podíváme v tomto článku. Dlužno ještě dodat, že Barnes má v nabídce i tovární náboje se střelami XPB, ale výběr je nevelký. Konkrétně jde o .44 Mag 225gr a .454 Casull 250 gr, které v případě zájmu seženete za 79 Kč/kus (proarms.cz).
Úvodní foto: střely XPB ve variantě .429/225 gr
Jedna z mála
Pod označením XPB najdeme řadu celoměděných monolitických střel. Tedy žádné olovo! Na první pohled zaujme velká expanzní dutina speciální konstrukce, výrobcem označovaná jako „X Bullet technology“ a jednou škrtící drážkou na obvodu. Ta je mimochodem dosti masivní, díky čemuž lze silně zaškrtit krček nábojnice, aniž by docházelo k deformaci střely, což má u daného typu nábojů své výhody stran budování tlaku při výstřelu.
XPB jsou určené speciálně do big bore straight wall nábojů, čemuž také napovídá výběr ráží. Konkrétně jde o (ráže/váha); .500/375, 325, 275 gr, .475/275 gr, .451/250, 225, 200 gr, .429/225, 200 gr, .410/180 gr a .357/140. Pro úplnost dodejme, že příbuzná řada střel Barnes TAC-XP FB je prakticky to samé, jen trochu více přizpůsobené pro obranné užití a v rozmezí kalibrů .355 až .449.
Já jsem testoval střelu XPB v provedení .429/225 gr a to jak v náboji .444 Marlin v kombinaci s kulovnicí Marlin o délce hlavně 470 mm a také ve .44 Rem Mag v revolveru Ruger Blackhawk. Ve druhém případě šlo především o simulaci následků v nižších dopadových rychlostech. Střely jsou kvalitně vyrobeny a ve všech variantách je lze bezpečně používat v pákových opakovačkách s tubusovou nábojovou schránkou. Materiál je více než dost pevný na to, aby nedocházelo k deformacím při přebití a běžné manipulaci. Samotné přebití proběhlo bez problému. Snad jen škrtící drážka je poněkud přerostlá a škrtit mimo ni jen o kousek dost dobře nejde. V tomto směru se lze pohybovat jen k tomu, že celkovou délku náboje prodloužíte o 1,5 mm a více. To by u revolveru nebyl problém, ale u pušky bych už najížděl do drážek, takže jsem zůstal u standardní délky náboje. Bez možnosti hrát si s hloubkou uložení, jsem za účelem hledání maximální přesnosti mohl měnit jen navážku prachu. Dle očekávání jsem nejlepších výsledků dosáhl blízko maxima. Můj Marlin má totiž vývrt typu „microgroove“ kterému chutnají vysoké rychlosti. Náboj jsem plnil prachem Lovex D060 a navážkou 40 gr, která udala střele průměrnou změřenou rychlost 727 m/s a tedy energii kolem 3 855 J.
XPB je monolitická střela, která na první pohled zaujme obrovskou expanzní dutinou.
Na vzdálenost 100 metrů jsem dosáhl soustřelu 5 z 6 nejlepších zásahů 32 mm. Papírově nic moc, ale na daný kalibr jde o výborný, z loveckého hlediska více než dostačující výsledek.Výrazná balistika
Balistický koeficient u testované střely činí pouze .146, což je ale s přihlédnutím k danému kalibru pořád ještě lehký nadprůměr. Stran přesnosti, na vzdálenost 100 metrů se mě podařilo stlačit soustřel 5 z 6 nejlepších zásahů na 32 mm. Papírově nic moc, i když z loveckého hlediska stále více než dostačující výsledek, ale opět platí, že na daný kalibr jde o výbornou hodnotu.
Terminální balistiku jsem měl problém náležitě otestovat v praxi, nemaje moc příležitostí lovit černou zvěř, proti které tato forma nábojů přirozeně exceluje. Odlovil jsem s tím jen holou srnčí zvěř na vzdálenost kolem 60 metrů, zato se znamenitým výsledkem. Kořist trefená přesně na komoru se okamžitě zlomila v ohni. Došlo k průstřelu, vstup jak pětikoruna, výstup o něco větší a s méně čistými okraji, ale téměř bez podlitin. Zasažené srdce přitom zlikvidováno takřka k nepoznání.
Minimální dopadová rychlost
Výrobce neudává minimální dopadová rychlost k řádnému otevření střely, ale test se záměrně „podvyživeným“ nábojem .44 Mag ukázal, že k tomu s jistotou stačí rychlost 360 m/s. Při mých parametrech náboje .444 Marlin to dává účinný dostřel minimálně 250 m, tedy s dostatečnou rezervou více, než reálně využijete. Stran zmíněné balistiky totiž platí že pokud máte nastřeleno na 100 m, tak na dvojnásobku musíte kompenzovat propad 320 mm, což se ještě dá s trochou zkušeností dělat od oka (ačkoliv vhodná BDC osnova puškohledu je lepší a jistější řešení), ale na větší vzdálenosti už to moc není. S tím se ale pojí výhoda bezpečnosti pro okolí. Už na vzdálenost 350 metrů totiž máte propad výrazně přes 2 metry a střela se tedy neškodně zaryje do země podstatně dříve, než u většiny dnes používaných rychlých nábojů. Pokud tedy lovíte do oněch „mysliveckých“ 200 metrů, tak tyto kalibry ve specifických podmínkách mají své citelné výhody.
Střelba do hlíny
Další testování jsem prováděl osvědčenou metodou do bloku sochařské hlíny. Výrobce se chlubí velkou retencí váhy a já nemůžu více než souhlasit. Zachycené střely XPB a konečně i TAC XP ze své váhy ztratily sotva 1 gr, tedy zcela zanedbatelnou část. Deformace byla jak z učebnice. K otevření dojde hned za vstřelem. Celá přední část střely se roztrhne do šesti masivních sekcí pravidelného tvaru až k drážce a průměr střely se tím zhruba zdvojnásobí. Střelný kanál je takřka explozivního charakteru, tvořící masivní kulovitou dutinu.
V případě relativně slabého náboje 9x19 mm o průměr 120 mm. U .44 Mag a .444 Marlin byla dutina tak masivní, že celá přední část bloku a hraně cca 250 mm vyhřezla a blok otevřela. Profil střelného kanálu byl ale téměř totožný, proto je pro demonstraci přiložena fotografie názornějšího účinků „devítky“ s parametry .355/115 gr. U Marlina mě to tolik nepřekvapilo, ale i u relativně pomalé .44 Mag jsem to už tolik nečekal. Z toho samozřejmě nelze automaticky vyvozovat chování ve zvěřině, ale při porovnání s jinými střelami ve stejném materiálu už to dává představu co se dá od XPB očekávat.
Jak si tedy stojí? Retence váhy, stejně jako úroveň rozevření střely i průběhu střelného kanálu je citelně lepší, než u čehokoliv, co jsem kdy v daném kalibru testoval. Jmenovitě můžu srovnat s Hornady XTP 250 gr, Hornady HP 265 gr, Hornady .265 FTX, S&B SP 240 gr a Sierra JSP 300 gr. A že toho na našem trhu stran loveckých střel kalibru .429 o moc víc ani není. Přesto je délka střelného kanálu více než dostatečná. Po velké dutině se rychle zužuje a v případě .44 Magnum se střela dostala skrze celých cca 50 cm hlíny, zavrtala se do bloku tiskovin sloužící jako doraz a odhodila jej o několik metrů dále. Očekával bych tedy, že normálně rostlou černou zvěř to s .444 Marlin to bude prostřelovat.
Test do bloku hlíny nábojem v kombinaci s nábojem 9x19 mm. Profil střelného kanálu je prakticky totožný s .44 Mag, ovšem ten byl podstatně masivnější.
Barnes má v nabídce i tovární náboje se střelami XPB, ale výběr je nevelký. Konkrétně jde jen o .44 Mag 225gr a .454 Casull 250 gr.
Závěrem
Pokud jde o technické nedostatky, tak těch opravdu moc není. Zmíněná škrtící drážka trochu znesnadňuje hraní si se zásuvnou délkou. A vzhledem k absenci olova jde o relativně dlouhou střelou, která ubírá ze spalovacího prostoru nábojnice. U .444 Marlin, nebo .45-70 to není problém, tam je místa dost, ale u .44 Mag, zvláště pokud to nemůžete kompenzovat mělčím usazením střely, to už „užírá“ trochu výkonu. Jak jsme si ale ukázali, ve skutečnosti to velký problém není a vždycky se taky dá sáhnout po lehčím a tedy i kratším provedení. Jinak ale jde o znamenité střely. Alespoň stran srovnání na střelnici opravdu nejlepší, které mě v daném kalibru zatím prošly rukama.
Co ale bude bránit většímu rozšíření je jejich vyšší cena, která se pohybuje v rozmezí 29,8 Kč za provedení .375/125 gr, až k 49,9 Kč/kus u .500/325 gr. Mnou testovaná varianta .429/225 gr vyjde na 38,2 Kč/kus. Balení jsou netradičně po 20 střelách, což je ale plus, protože když by se ukázalo, že si vaše zbraň se střelami nerozumí, tak nepůjde o takovou finanční ztrátu. Na hony a na lov vzrostlé černé zvěře půjde určitě o dobrou volbu. Na likvidaci menších kusů ve větším množství ale asi většina lovců sáhne po olovu, alespoň tedy pokud/dokud nám jej nezakážou...
Střely řad XPB a TAC-XP, stejně jako ostatní střely z produkce muničky Barnes lze zakoupit v obchodě STROBL.cz s.r.o. více informací na strobl.cz, nebo na stránkách výrobce barnesbullets.com
Výhody/nevýhody
+ prakticky absolutní retence váhy
+ přesnost (na poměry „big bore“ nábojů)
+ ukázková deformace i při malých dopadových rychlostech
+ nejlepší střela daného kalibru, kterou jsme dosud testovali
- vyšší cena
Porovnání střely před výstřelem a po něm, kdy s dopadovou rychlostí 360 m/s prošla 50 cm hlíny a zaryla se do masivního bloku tiskovin. Deformace je to prostě ukázková.
Zdroje fotek: Archiv autora, materiály výrobce - barnesbullets.com
Autor: Tomáš Prachař
Článek původně vyšel v časopise Lovec od Extra Publishing
