Lapování Wheeler
Toužíte po maximální přesnosti, pevnosti spojení puškohledu a zbraně a navíc nechcete, aby váš drahý zaměřovač při střelbě trpěl víc než musí? Lapování vám v tom pomůže.
Lapováním se v zjednodušené definici rozumí velice jemné třískové obrábění materiálu, prostřednictvím volných zrn brusiva, aplikovaných mezi navzájem se pohybující povrch lapovacího nástroje a lapovaného povrchu.
Tato operace není neznámá ani puškařskému řemeslu, přičemž my se v tomto článku zaměříme na lapování montážních kroužků, které si s vhodnými nástroji a alespoň základní šikovností můžete udělat sami. K čemu je to dobré?
Pokud kroužky puškohledu nejsou v jedné dokonalé ose, tak puškohled do nich chycený a utažený podléhá nežádoucímu namáhání. Kroužky jej „táhnou“ k ohybu. Špatná souosost také znamená, že kroužky se nedotýkají puškohledu celým svým vnitřním povrchem. Při výstřelu pak vlivem zpětného rázu dochází k nestejnoměrnému namáhání tubusu, což se může projevit jeho rychlejším opotřebením, poškozením povrchu zařezáváním kroužků do laku puškohledu a horší přesností. Lapováním se dá dosáhnout dokonalé souososti kroužků, všem výše zmíněným neduhům zabránit a dosáhnout maximální přesnosti.
Osobně si myslím, že benefity lapování stojí za tu trochu práce a vstupních nákladů pokud se v některém z výše uvedených argumentů najdete.
Je to potřeba?
Je ale otázkou k debatě, jestli je taková operace opravdu potřeba. Současná uniformita výroby montážních bází a kroužků na vysoké úrovni a to nezřídka i u levnější produkce. Sestavit to dohromady zvládne většina střelců svépomocí, aniž by museli využívat drahé a časově náročné služby puškaře, který případné nepřesnosti srovná. Samozřejmě záleží na typu montáže, ale pokud si koupíte kulovnici na kterou je už z výroby přišroubována Picatinny lišta v jednom kuse, tak i levnější kroužky vám zaručí více než dostatečnou přesnost na veškeré „myslivecké“ vzdálenosti. Jiná situace může nastat, pokud máme dělené kameny montáže a/nebo speciality, jako třeba snímatelný dvoudílný „švenk“. Tam je větší prostor pro nepřesnosti. Otázkou je také namáhání soustavy, které vychází z výkonu náboje a váhy puškohledu. Malá ráže a lehký puškohled (tedy nevelká energie zpětného rázu a slabší setrvačnost puškohledu) bude pokoušet pevnost montáže méně, než extra výkonný náboj a těžký „teleskop“. Další záležitost je přesnost které chceme dosahovat. Stačí vám soustřel 1 MOA? To dnes zvládnou i levné sestavy bez dodatečné práce. Pokud ale toužíte po maximální možné přesnosti, tak lapování pomůže.
Existuje tvrzení, že kvalitní, drahá montáž se lapovat nemusí. Lze tvrdit, že s kvalitou a cenou roste pravděpodobnost, že lapování nebude potřeba, ale rozhodně to nebude platit ve všech případech, což potvrzují i nezávislé testy. Krom toho, pokud toužíte po pravdu dokonalé souososti, tak s výjimkou vysoce kvalitních montáží s pevným můstkem spojující kroužky, to zaručí jen lapování.
Lapování Wheeler
Pokud jste se rozhodli k lapování, tak jsou v podstatě dvě možnosti jak to udělat; svěřit zbraň do péče puškaře, nebo si koupit lapovací sadu a udělat to svépomocí. Při ceně a vytíženosti puškařů to finančně vyjde skoro nastejno a sada vám vydrží téměř věčně a není to ani žádná věda, pokud máte na své straně alespoň základní zručnost a něco, do čeho zbraň můžete upnout.
U nás jsou k sehnání lapovací sady značky Wheeler Engineering a to buď jako samostatná sada lapovací tyče, zarovnávacích tyčí a lapovací pasty určitého rozměru, nebo větší sada obsahující další nástroje. Na následujících stránkách si představíme větší sadu a popíšeme si celý postup lapování krok za krokem.
Co v sadě najdeme? Jejím základem je lapovací tyč a dvojice zarovnávacích tyčí. Jejich použití si záhy popíšeme, ale zmíníme, že průměr tubusu puškohledu musí korespondovat s průměrem tyče. Součástí sady jsou nejčastější rozměry, tedy 25 mm a 30 mm a lze dokoupit také čím dál populárnější průměr 34 mm. V sadě dále najdeme lapovací pastu, lepidlo na závity, rukojeť a adaptér na manipulaci s lapovací tyčí a sadu kalibračních vodováh. Nechybí ani momentový šroubovák FAT Wrench. Náležité utažení kroužků kolem puškohledu, na montážní bázi a ostatně také utažení pouzdra závěru k pažbě dokáže udělat mnohé pro přesnost, pevnost a životnost sestavy.
Sada bitů obsahuje deset nejčastějších „západních“ typů, jmenovitě imbusy 3/32", 7/64" a 5/32", torxy T15 a T20, tři velikosti plochých hlav, proprietární „Leupold/Buehler windage bit“ a čtvercový adaptér na větší byty spolu s hlavou, kterou lze obsluhovat šestihranné matice 12,4 mm, které se často vyskytují na levnějších montážních kroužcích, třeba u UTG. To vše v pěkném plastovém kufříku a s přehledným návodem.
Prvním krokem je upnutí kroužků či montáže kroužky nesoucí na zbraň. Dbáme na to, aby styčné povrchy byly čisté. Montáž následně řádně upevníme pomocí momentového šroubováku (viz box). Následně do kroužků upneme dvojici zarovnávacích tyčí s hroty proti sobě téměř na dotyk. Následně zkontrolujeme souosost hrotů. Pokud jsou při pohledu shora i z boku v ose, tak ideál (což neznamená, že bychom měli alespoň lehké lapování přeskočit), pokud se naopak hroty mírně rozcházejí, tak kroužky potřebují lapování „jako sůl“. Dlužno dodat, že lapování není všemocné. Pokud máte mezi hroty „schod“ několik milimetrů, tak buď je něco špatně smontované, nebo špatně vyrobené. To pak vyřeší jen reklamace nebo puškař, nikoliv lapování.
Jak na to?
Samotný postup lapování kroužků je docela primitivní. Začínáte s kroužky řádně upnutými momentovým šroubovákem (viz box) na bázi a se sejmutými vršky. Vnitřní povrch kroužků, která se dotýká tubusu puškohledu pomažete tenkou ale rovnoměrnou vrstvou lapovací pasty. Stačí opravdu troška. Následně do kroužků položíte lapovací tyč. Je to prostě ocelová tyč o vnějším průměru kýženého tubusu puškohledu, specifické hrubosti povrchu a tvrdosti. Následně s malou silou přišroubujete vršky kroužků. Tyč by se kolem své osy měla otáčet jen s nevelkým odporem. Dále záleží na tom, jestli chcete lapovat ručně, nebo s pomocí vrtačky. Pro první možnost je součástí sady držadlo, které se montuje do boku tyče, v druhém případě využijete přiložený adaptér spojující hlavu vrtačky a čelo tyče. Ruční lapování by mělo být o něco šetrnější, ale vrtačka je rychlejší a když se to dělá s citem a na pomalé otáčky, tak není důvod nevyužít síly stroje. Při lapování tyčí otáčíme a současně pohybuje dopředu a dozadu. Přitom dochází k brusu díky lapovací pastě. V průběhu práce pozvolna a rovnoměrně utahujeme šrouby kroužků ovšem stále tak, aby se tyč mohla s lehkým odporem v kroužcích otáčet. Mě se osvědčilo utahovat to momentovým klíčem s odporem 5 in/lbs. Po dvou třech minutách práce (správný okamžik jde odhadnout tím, jak hladce se tyč při lapování pohybuje, ale na papír je to nepřenositelná praxe) se sejme vrchní část kroužků, důkladně se otře jejich vnitřní povrch a vloží se do nich zarovnávací tyče pro kontrolu. Pokud dosáhnete souososti, tak je proces hotov, pokud ne, tak se postup opakuje.
Vyrovnávání puškohledu
Standardní operací při montáži puškohledu by mělo být jeho vyrovnání vůči zbrani stran náklonu. Pokud střílíte třeba do 50 metrů na hromadu, tak se to dá udělat od oka, ale větší vzdálenosti u kterých musíme kompenzovat balistickou křivku už budou vyžadovat precizní srovnání pomocí vodováhy. Jinak bude docházet k tomu, že bod zásahu bude s měnící se vzdáleností „ujíždět“ doprava, nebo doleva. Ve větší sadě Wheeler je přímo k tomu určená sada dvou jednoduchých vodováh. Ty se dají zakoupit i samostatně, popřípadě jde zakoupit i jejich preciznější obdoba, která má i vyhrazený slot v kufříku. K této vodováze ale přineseme v jednom z budoucích čísel samostatnou recenzi a postup použití a teď se zaměříme na vodováhu přiloženou k sadě.
Pracujeme s „momenťákem“
Jak jsme již zmínili v textu, náležité utažení kroužků kolem puškohledu, na montážní bázi a pouzdra závěru k pažbě je velice žádoucí. Nemělo by to být ani „na krev“ ani příliš volné. V prvním případě hrozí povolování šroubů a posun puškohledu, ve druhém poškození puškohledu či hlav šroubů a v obou pak horší soustřel. Z vlastní zkušenosti můžu říci, že je to na terči sice nepatrně, ale opravdu poznat. K dosažení optimálního dotažení budete potřebovat kvalitní momentový šroubovák s nastavitelným odporem a příslušné bity. Ten vložíte do hlavy klíče, nastavíte kýžený odpor utažení a můžete se pustit do utahování.
Jaké hodnoty zvolit? Výrobci montáží je většinou udávají v doprovodných materiálech. V mém případě je Vortex přímo vepsal na kroužky. Pokud se vám hodnoty pro své kroužky nedaří dohledat, tak lze doporučit 35 in/lbs pro šrouby spojující kroužky s bází, 20 in/lbs pro šrouby stahující tubus puškohledu a 25 in/lbs pro šrouby mezi bází a pouzdrem závěru. Pokud jde o šrouby spojující pouzdro závěru s pažbou, tak pokud máte kovová lůžka závěru (bedding) tak standard je 65 in/lbs. Pokud ne, tak 25-45 in/lbs v závislosti na výrobci. V tomto případě napoví projíždění zahraničních střeleckých fór.
Není od věci vzít pro první nastřelení „momenťák sebou na střelnici a na konci šrouby ještě dotáhnout na udané hodnoty. Může se totiž stát, že si na začátku potřebují trochu „sednout“.
Závěrem dlužno dodat, že běžně se síla utažení montáže udává v in/lbs, ale existují i jiné veličiny, třeba N-m. To je třeba dopředu ověřit a případně převést.
Při montáži puškohledu je na místě použít momentový klíč. Sestava se vám pak odmění přesností, pevností a menším namáháním puškohledu.
Zdroje fotek: Archiv autora
Autor článku: Tomáš Prachař
Článek původně vyšel v časopise Lovec od Extra Publishing